Zde budeme psát různé zajímavosti o koních a příběhy co jste
s nimi zažili!!! Pište na e-mail: stajinka.prelata@centrum.cz
nebo také různé básničky a pověsti :-)))!!!!!
MODLITBA KONĚ
Nasyť mne, pane, napoj mne a dej
mi čistou, prostornou stáj, když skončena
je denní práce. Mluv se mnou, neboť
Tvůj hlas mi nahrazuje otěže.
Budeš-li ke mně laskavý, budu Ti
sloužit s radostí a najdeš místo v
mém srdci. Netrhej otěžemi, prosím,
nesahej po biči, jdem-li kupředu.
Dej mi čas, abych pochopil Tvůj
záměr. Nebij mne, když Ti nerozumím.
Neměj mne za nepozorného, když
nesplním Tvou vůli - možná že sedlo nebo
podkovy nejsou v pořádku. Neuvazuj
mne příliš krátce a nestříhej mi ocas, který
je mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům.
Až poznáš, že se mé dny krátí, až Ti již nebudu moci
sloužit, můj milovaný pane, nenech mne, prosím,
hladovět a mrznout a neprodávej mne. Buď tak
dobrotivý a připrav mi rychlou, milosrdnou smrt
a Bůh se Ti odmění zde i na věčnosti.
KOŇSKÉ DESATERO
1) Ohlodávání - přispěj svou troškou do mlýna architektury - ohlodávej stěny boxu,dvířka,ohrady nebo jakékoli dřevěné předměty.
2)Podestýlka - je v pořádku, když se vyčůráš doprostřed čerstvě nastlaného boxu.Člověk pak ví,že si ceníš jeho práce.
3)Frkání - lidi mají rádi, když na ně někdo prská.Je tvou povinností abys jim coby domácí mazlíček vyhověl.
4)Řehlání - čeká se od tebe, že budeš řehtat.Tak řehtej-a hodně.Tvůj majitel bude mít radost,až uslyší,jak hlídáš stáj a komunikuješ s ostatními koňmi.Obvzláště to ocení uprostřed noci,kdy sladce spí doma v posteli.Člověk totiž nezná lepší pocit než když musí poslouchat to nekonečné ihahá,ihahá....
5) Stravování - nezapomeň roztahat seno po celém stání.
6) Olizování - něž někoho olízneš, pořádně se napij.Člověk má raději čistou hubu.Taky nezapomeň vlastní hlavou pečlivě vytřít místa,na niž jsi ho předtím oslintal.
7) Kočky - vždy se snažpřišlápnout kočce ocas.Věci pak dostanou rychlejší spád !
8) Návštěvy - odhadni, který člověk má z tebe strach!!!
9) Skotačení - vždy používej k brždění nějakého koně. Jen tak bude
veterinář chodit k jiným a ne k tobě.
10) Vrata - rozraz je a pak poklusávej kolem mimo dosah člověka
POSLALA Carol
Rady:
Popis Těla koně:
Popis Hlavy .....
Popis kopyta
1. hlava 2. šíje 3. hrdlo 4. hrdelní brázda 5. prsa 6. kohoutek 7. lopatka 8. ramenní kloub 9. rameno 10. loket 11. předloktí 12. zápěstí 13. záprstí 14. spěnka 15. korunka 16. kopyto 17. hřbet 18. žebra 19. hruď 20. podžebří 21. mečová krajina 22. bedra 23. hladová jamka 24. slabina 25. pupeční krajina 26. šourek (vemeno) 27. kříž 28. hrbol kosti kyčelní 29. záď 30. hrbol kosti stehenní 31. stehno 32. předloktí 33. zánártí (tarzus) 34. nárt 35. spěnka 36. korunka 37. kopyto 38. ocas 39. kaštánek
Barvy
Barva srsti není závislá jen na pigmentaci, ale i na dopadu a odrazu světla. Chlup má různou šíři dřeňového sloupce, který obsahuje vzduch. Čím je dřenový sloupec širší, tím je v něm více vzduchu a barva je světlejší.
Pro zbarvení je rozhodující množství základního barviva (pigmentu) a obsah černého barviva (melaninu). Koně, jejichž srst obsahuje pouze základní pigment, mají srst žlutou nebo červenou (ryzáci a isabely). S přídavkem melaninu barva tmavne (plaváci, hnědáci a vraníci).
Při popisování koně si všímáme základní barvy srsti, sytosti a odstínu, dále pak zvláštností (prokvetlost, grošování apod.).
Koně se vyskytují v těchto základních barvách srsti: ryzák, žluťák (isabela), hnědák, plavák, vraník, bělouš, strakoš a albín.
Vraník
Srst: černá na celém těle
Kopyta: černá
V okolí huby a slabin nemají být místa porostlá hnědými chlupy. U vraníků se na rozdíl od jiných barev nevyskytují odstíny. Někteří vraníci mívají v zimě, kdy mají dlouhé chlupy, slabý nádech do hněda. Dříve se takovým koním říkalo letní vraníci.
Hnědák
Srst: hnědá až červenohnědá
Spodky končetin, hříva a ohon: černé
Světlý hnědák - světle hnědý, popřípadě žlutohnědý. Na hřbetě mívá úzký úhoří pruh, na spodku končetin se kromě černých chlupů objevují i chlupy hnědé (zelené nohy),
Hnědák - barva koňského kaštanu - červenohnědá. Dříve se používal název „kaštanový".
Tmavý hnědák - tmavohnědá srst
Srnčí hnědák - šedohnědý, mívá světleji zbarvenou hlavu. Našedlou srst má hlavně kolem očí, na spodku břicha a v okolí slabin.
Černý hnědák - skoro celý černý, pouze kolem huby a slabin má hnědé chlupy.
Ryzák
Srst: červená, žlutavě červená až téměř černá
Hříva, ocas a spodky končetin: buď zbarveny jako srst po celém těle, nebo mohou být světlejší či tmavší, nikdy však černé.
Nikdy nemá černé žíně ve hřívě a ocasu.
Podle odstínu nebo sytosti rozlišujeme:
Světlý ryzák - světle žlutočervená srst (stejné nebo světlejší zbarvení hřívy a ocasu - světlehřívý)
Ryzák - rezavě žlutočervená srst (hříva a ocas zbarveny stejně, popřípadě s tmavočervenými žíněmi)
Tmavý ryzák - tmavočervené nebo šedočervené zbarvení srsti a žíní
Černý ryzák - velmi tmavý až černý ryzák (hříva a ocas téměř černý, ale s konečky žíní kolem huby, končetin a ocasu načervenalými)
Bělouš
Srst: po celém těle nebo alespoň na převážné části těla bílá
Bělouše dělíme na vybělující á nevybělující:
vybělující bělouši - rodí se jako černí a postupně vybělují, nejdříve na hlavě kolem očí a huby, dále na slabinách, pak na krku a konečně je bílé celé tělo. Někteří nevybělí úplně a zůstávají černě grošovaní.
Bělouš - zcela bílý, má bílou hřívu i ocas.
Žlutý bělouš a medový bělouš - mají mezi bílými chlupy přimíšené chlupy žluté, červené až černé.
Smíšený bělouš - chlupy má různých barev (žluté, hnědé, šedé).
Šedý bělouš - má bílou srst promíšenou černými chlupy.
Černý bělouš -, na celém těle je téměř černý. Bílá převládá na hlavě a na slabinách.
Nevybělující se bělouši vybělují pouze málo. Rodí se v barvě druhé (hnědé, červené, černé) a stářím jim přibývají bílé chlupy. Na hlavě a na spodku končetin nevybělují vůbec.
Červený bělouš - srst má červenou, především na hlavě a končetinách. Ostatní tělo je silně prokvetlé bílými chlupy. Žíně ve hřívě a ohon má červené.
Hnědý bělouš - má hlavu, spodky končetin, ocas a hřívu hnědé. Na ostatním těle jsou hnědé chlupy smíšené s převahou bílých.
Mourek - má srst smíchanou s černými chlupy. Má černou hlavu a spodky končetin: Černé chlupy jsou i na ostatním těle přidány k bílým.
Žluťák – isabela
Srst: žlutá
Hříva, ohon a spodky končetin: buď téže barvy, nebo jsou světlejší, někdy až bílé
Kopyta: žlutá
Oči: modré nebo červené.
Světlý žluťák – kůže je růžová, slabě depigmentovaná okolo očí, huby, řiti a genitálií. Oči jsou modré nebo červené. Má světlé spodky končetin, bělavou hřívu a ohon.
Žluťák - světlý po celém těle, nebo má spodky končetin světlejší.
Tmavý žluťák - tmavě žlutý, kůže je šedě pigmentovaná, spodek končetin, hříva a ohon jsou našedlé. Často bývá grošovaný.
Plavák
Srst: žlutá, různých odstínů
Spodky končetin, hříva a ohon: černé
Typický je pro něj úhoří pruh, táhnoucí se od kohoutku až po kořen ocasu.
Barva plaváků je barvou původních koní. Proto se u nich často vyskytují atavistické znaky, jako černé proužkování na bércích, na předrámí, na karpu a hleznech.
Světlý plavák - světle žlutoá srst a bílé žíně ve hřívě a ohonu.
Plavák - sytě žlutý, má černé spodky nohou a černé žíně ve hřívě a ocasu.
Tmavý plavák - žlutou srst má nahnědlou, spodky nohou, žíně a úhoří pruh černé.
Šedý plavák - žlutošedá až modrošedá srst, spodky nohou a žíně obdobné jako plaváci. U některých se na těchto místech vyskytuje šedá barva a těm se říká také myšáci. Toto zbarvení bylo charakteristické pro tarpany.
Strakoš
Srst: ryzák, hnědák i vraník, který má po celém těle velké bílé skvrny
Oči: kromě normálně tmavých očí také oči částečně depigmentované, tzv. rybí.
Rozeznáváme strakoše červené, hnědé a černé
Albín
Srst, hříva i ocas: bílá, popřípadě slabě nažloutlá
Kopyta: světle žlutá,
Oči: modré nebo červené. Někdy je jedno oko červené a druhé modré.
Koně mohou být grošovaní, skvrnití, tečkovaní, popřípadě prokvet1í. Grošování, skvrnitost a tečkování se vyskytují u běloušů, prokvetlost u jiných barev (když v základním zbarvení jsou bílé chlupy).
SEDLA
Sedla se většinou vyrábějí z kůže nebo ze syntetických hmot. Pro jejich zpevnění jsou tvořena z kostry (která je z laťovky) a z pružin.
Nejčastěji používanými sedly jsou sedla westernová, drezurní, dostihová a parkurová.
Westernová sedla jsou mnohem těžší než ostatní, ale zato jsou pohodlná. Jsou přizpůsobena pro kovboje a mají speciálně vyrobenou hrušku, aby na ni mohli kovbojové pokládat provazy.
Drezurní sedla jsou přizpůsobená pro výraznější povely jezdce. Mají hlubší sed a delší (ale rovnější) bočnice.
Skokové sedlo je přizpůsobeno pro skákání. Má výrazné opěrky a pevnější kostru a to umožňuje jezdci jezdit s kratšími třmeny.
Dostihová sedla nejsou tolik hluboká mají nižší (ale širší) bočnice a krátké třmeny, aby se jezdci dobře stálo.
STAVBA SEDLA
PODBŘÍŠNÍK
Drží sedlo na jednom místě. Jeho tvar závisí hlavně na sedlu, ale také na stavbě těla koně.Většinou se vyrábí z kůže.
SEDLOVÁ PODLOŽKA
Slouží k většímu pohodlí koně. Je vyráběna z materiálů, které sají pot.
POPRSÁK
Díky němu sedlo neklouže dozadu. Je připevněn kroužky k sedlu. Dostihový poprsák se nazývá Aintree a upevňuje se na podbřišník.
UZDY A UZDEČKY
Uzdečka je tvořena z nátylníku, čelenky, podhrdelníku, lícnic, nánosníku a z udidla.
Nejčastěji používanými uzdečkami a uzdami jsou drezurní a kompletní.
Rozdíl mezi uzdou a uzdečkou je ten, že uzda má dvoje otěže, dvě udidla a podbradní řetízek.
Uzda drezurní slouží k dávání výraznějších povelů, ale člověk na ni musí mít velice jemnou ruku.
Jezdecká uzdečka je určena pro všechny druhy závodů a mnoho lidí ji také říká universální.
Westernová uzdečka nemívá nánosník. Používá se i pro turistické a westernové ježdění.
MARTINGAL
Martingal je řemen, který prochází kolem hrudníku a mezi předníma nohama koně a také ním procházejí otěže. Slouží k tomu, aby kůň nemohl zvedat hlavu moc vysoko.
HACKAMORE
Hackamore se také nazývá bezudidlová uzda. Působí tlakem na nos a bradu koně a proto se používá u koní, kteří mají problémy s hubou nebo obtížně přijímají udidlo.